Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Podolská cementárna

Podolská cementárna

Tam, kde dnes stojí plavecký areál, se před lety pálil cement.

Na předměstí Prahy vznikla jedna z prvních cementáren v českých zemích. V roce 1868 byla ustavena rodinná firma Ferdinand Bárta a Comp. O dva roky později začala stavět cementárnu v Podolí, jež byla uvedena do provozu následujícího roku. Vybavena byla periodickými šachtovými pecemi a parním strojem o výkonu 30ks. V následujícím roce uzavřela dlouhodobý nájem na využití branických vápencových lomů a tím si zajistila dostatek suroviny pro další výrobu. Rok na to byla akcionována a přešla do majetku České akciové společnosti k  užitkování staviva (založena roku 1871), jež byla krátce nato přejmenována na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva. Společnost utrpěla v krizovém roce 1873 obrovské finanční ztráty a od likvidace ji zachránila jen skutečnost, že byla majetkem kapitálově silné firmy, která měla široký podnikatelský program. Akciový kapitál činil v této době 800 000 zl. První roky její existence výrazně ovlivnil požár v roce 1879, který těžce poškodil zařízení továrny a na půl desetiletí zbrzdil její vývoj.Svůj díl na některých nezdarech měla jistě i málo zvládnutá technologie výroby, mnohdy se ještě experimentovalo a kvalita cementu značně kolísala.

Hlavním sortimentem se stalo hydraulické vápno a cement. Vápno se vyrábělo v kruhových pecích, z nichž dvě byly v provozu v Braníku a jedna v Podolí. Cement se vyráběl v šachtových pecích, které byly po více než deseti letech provozu – v roce 1884 – rekonstruovány a modernizovány, což vedlo k dalšímu zvýšení produkce.

Rozrůstající se bytová výstavba v bezprostředním okolí továrny, zvyšující se nároky na čistotu životního prostředí a především nemožnost výraznějším způsobem rozšířit závod, který ležel stísněn na jedné straně lomem, který v té době byl do značné míry vytěžen, na druhé straně veřejnými komunikacemi a tokem Vltavy, vedly k postupnému omezování výroby.

Provoz v Podolí byl posléze na podzim roku 1941 zastaven a po zimní přestávce již nebyl obnoven. Strojní zařízení bylo zakonzervováno, část odprodána a část v dalších letech použita v jiných závodech. Provoz nebyl obnoven ani po znárodnění v roce 1945.

Více se dočtete zde